Jáhenské svěcení

Poté, co včera složil věčné sliby, přijal dnes br. Pavel Michal na slánském karmelu jáhenské svěcení z rukou biskupa Václava Malého. Rád bych se touto cestou podělil o hrst dojmů různého stupně důležitosti.

Klášterní kostel byl ještě plnější než včera (zřejmě prostě proto, že byla neděle a přišlo tedy víc klášterních "farníků"). Bylo tam o poznání méně hábitů a více malých dětí (během litanií ke všem svatým ke mně jedno přiběhlo a zatahalo mě za botu; na začátku bohoslužby, když "hlásič" - ministrant, jehož hlavní úlohou bylo hlásit do mikrofonu, co se děje, a zda je na místě pokleknout, povstat atd. - vyzval svěcence, aby předstoupil, nějaké děcko upadlo a zakřičelo "tati!" - z toho, že se nikdo nezasmál, jsem pochopil, že jediný puberťák v celém kostele jsem já sám...).

Ke vstupu zpíval sbor "Učiň mě, Pane, nástrojem". Četla se čtení připadající na dnešek normálně podle liturgického kalendáře, tj. třetí neděle adventní cyklu B. Pan biskup pak na základě těchto čtení (Iz 61: Duch Páně je nade mnou...; 1 Sol 5; Jan 1: o Janu Křtiteli) mluvil o jáhenské službě. Postupně zdůraznil několik jejích aspektů (z nichž zřejmě větší část jsem zapomněl):

• nést evangelium o tom, že Hospodin vstupuje do života každého jednotlivce individuálně (tím se, myslím, nechce říct, že spása je něco, na co si vystačím sám bez druhých - ale, že veliký Bůh oslovuje každého jednotlivého mrňavého člověka a nikdo mu není lhostejný) - hlavně svým vlastním životem (neboť to, že jáhen "hlásá evangelium" od ambonu, je samozřejmé)
• horlivě a vytrvale se modlit (zmíněná adjektiva jsou moje, nikoli pana biskupa - on to řekl lépe), zejména Boha chválit za vše, co vykonal a co koná

Menší šok mi způsobil jeden text z obřadu svěcení, kde se říká, že jáhenství je jeden ze stupňů kněžství (to je teologická posice, kterou jsem považoval za překonanou) a to se přirovnává ke kněžství starozákonnímu.

Poněkud úsměvné mi přišlo, když ten, kdo včera slíbil mj. zachovávat řádovou řeholi a konstituce a žít po celý život v celibátu, musel dnes část z toho slíbit znovu (jmenovitě celibát a modlitbu breviáře), ale ve zpětném pohledu jsem si uvědomil, že to dává smysl, byť pro krajní případ - kdyby byl svěcenec někdy v budoucnu z řeholních slibů vyvázán.

Závěr mé dnešní cesty do Slaného byl mnohem šťastnější než včerejší, jelikož jsem nemusel tři čtvrtě hodiny čekat na autobus domů :)